Alba de Céspedes
Italská spisovatelka (ale psala i španělsky a francouzsky) Alba Carla Lauritai de Céspedes y Bertini (Řím 1911 – Paříž 1997) byla dcerou kubánského velvyslance v Itálii. Vyrůstala v dobře situované, kosmopolitní, liberální rodině, řada motivů její tvorby spojených s ženskou emancipací či s antifašistickým odbojem je autobiografických. Byla dvakrát vdaná a z obou manželství si odnesla citová zklamání, která zúročila při psaní. V roce 1944 založila Mercurio, první nezávislý časopis po pádu fašistického režimu, do něhož kromě celého spektra italských autorů přispívali i Sartre a Hemingway. Dlouhodobě spolupracovala s týdeníkem Epoca, kde vedla v padesátých letech rubriku „Z jejího pohledu“ a poté „Deník spisovatelky“. Svým literárním i žurnalistickým dílem anticipovala témata, která pak v 60. letech otevřou příslušnice feministického hnutí, sama však až do konce života označení feministka odmítala. Její díla se nyní díky své nadčasovosti znovu těší pozornosti nakladatelů i čtenářů, kteří jsou vesměs překvapeni, s jakou naléhavostí a z jaké blízkosti k nim hlasy jejich vypravěček promlouvají.
První velký úspěch jí přinesl román Nikdo se nevrací (1938, č. 1942), který se ve své době stal bestsellerem (což byl jeden z důvodů odsunout spisovatelku mezi autory čtiva pro paní a dívky) a v roce 1939 získal literární cenu Viareggio, ale Mussolini rozhodnutí komise z politických důvodů anuloval. Od roku 1935 do konce 80. let vydala celkem třináct prozaických textů, dvě básnické sbírky a dvě divadelní hry, často se scenáristicky podílela na filmových a televizních adaptacích svých děl. Za vrchol její tvorby jsou považovány romány Zakázaný deník, Z jejího pohledu a Předtím a potom.
Knihy autorky: