Raffaele La Capria
Raffaele La Capria (1922 Neapol – 2022 Řím) patřil mezi nejvýznamnější italské intelektuály 20. století. Třebaže žil od roku 1950 v Římě, skoro celá jeho tvorba je tematicky úzce spjata s Neapolí. Vztahu k rodnému městu, k jeho kultuře, jazyku, historii věnoval několik esejisticky laděných knih, ve kterých se zamýšlí zejména nad podstatou tzv. „neapolskosti“, nad geniem loci města pod Vesuvem i nad klišovitým obrazem „typického“ Neapolce. Hlavní soubory esejů na toto téma L’armonia perduta, L’occhio di Napoli, Napolitan graffiti (Ztracený soulad, Neapolské oko, Neapolské graffiti) vyšly později v jednom svazku s prostým názvem Napoli (Neapol, 2009). La Capriovou doménou byly spíše kratší narativní útvary, často na pomezí reportáže a povídky či autobiografické skici a eseje. V roce 1952 sice debutoval románem Un giorno d’impazienza (Den netrpělivosti), ale za celý život napsal romány pouze tři (navíc od posledního Amore e Psiche [Amor a Psýché, 1973] se později distancoval). Je však nesporné, že právě Ferito a morte (1961, č. Smrtelně raněný, 2026) má v celém La Capriově díle zcela zásadní a centrální pozici, jelikož většina jeho témat a motivů se prolíná celou autorovou další tvorbou. Ta zahrnuje také dlouholetou spolupráci s kulturní redakcí deníku Corriere della Sera, řízení slavného literárního časopisu Nuovi Argomenti (v roce 1953 jej založili Alberto Moravia a Alberto Carocci, La Capria jej vedl od 90. let) a v neposlední řadě překlady pro divadlo (např. děl Jeana-Paula Sartra či Jeana Cocteaua). La Capria se zapsal i do dějin filmu. Výsledkem jeho scénáristické spolupráce s režisérem Francescem Rosim jsou slavné filmy Ruce nad městem (1963), Na generálův rozkaz (1970) nebo Kristus se zastavil v Eboli (1979) a režisér Paolo Sorrentino se jím inspiroval, když stvořil postavu Jepa Gambardelly ve filmu Velká nádhera (2013).
Knihy autora: